Hormuzský průliv zůstává sevřený a svět začíná pociťovat, že zásoby ropy nejsou nekonečné. Spojené státy sice stále disponují obrovskou produkční kapacitou, jejich strategické rezervy však klesly na nejnižší úroveň za více než čtyři desetiletí. Pokud se dodávky z Perského zálivu rychle neobnoví, může se z dosavadního cenového růstu stát skutečný ropný šok.
Ropa se začíná dostávat do pásma, které ještě před několika týdny působilo jako vzdálený scénář. Cena severomořského Brentu v úterý 11. srpna vzrostla o 1,1 procenta na 88,67 dolaru za barel. Americký WTI se dostal na 83,17 dolaru. Ještě důležitější než samotná hodnota je rychlost růstu. Brent během necelého týdne zdražil o více než devět dolarů, tedy přibližně o 12 procent. A trh začíná být nervózní.
Hormuz jako tepna světové ekonomiky
Perský záliv je pro světový ropný trh klíčovým místem. Hormuzským průlivem za normálních okolností proudí obrovské objemy ropy a ropných produktů, které směřují především do Asie. Současné omezení dopravy proto není jen regionálním problémem. Každý další den, kdy zůstává průliv prakticky uzavřený, znamená další výpadek dodávek, který musí někdo nahradit.
Americký Úřad pro energetické informace (EIA) odhaduje, že v červenci byla kvůli narušení provozu na Blízkém východě vyřazena produkce přibližně 5,5 milionu barelů ropy denně. To odpovídá více než pěti procentům světové spotřeby.
Na první pohled by takový výpadek měl znamenat mnohem dramatičtější růst cen. Zatím k němu ale nedošlo. Důvodem je zásadní slovo: zásoby.
Strategická rezerva už není tím, čím bývala
Svět se v uplynulých měsících mohl opírat o zásoby ropy nahromaděné v různých částech systému. Ty fungovaly jako nárazník, který umožnil vyrovnávat výpadek dodávek, aniž by se okamžitě dostavil cenový šok.
Jenže nárazník se zmenšuje. Spojené státy se v rámci mezinárodně koordinovaného nouzového uvolňování zavázaly uvolnit ze své strategické ropné rezervy až 172 milionů barelů. Objem americké SPR se tak podle nejnovějších údajů ministerstva energetiky dostal pod 300 milionů barelů.
To je nejméně od roku 1983. Neznamená to samozřejmě, že Spojeným státům dochází ropa. USA zůstávají jedním z největších producentů na světě a jejich těžba představuje významnou část globální nabídky. Problém je jinde.
Washington má nyní výrazně menší zásobu, kterou může v případě dalšího šoku okamžitě uvolnit na trh. A právě tato skutečnost může být v dalších týdnech rozhodující.
Trump sází na čas. Írán také
Americká administrativa stále doufá, že ekonomický tlak přinutí Teherán ke kompromisu. Prezident Donald Trump dal opakovaně najevo, že je připraven čekat, až se tlak na íránskou ekonomiku zvýší.
Jenže stejnou strategii může uplatňovat i Írán. Teherán nemusí konflikt vyřešit okamžitě. Každý další týden omezeného provozu v Hormuzském průlivu zvyšuje tlak na světový ropný trh. A čím déle problém trvá, tím obtížnější je jej kompenzovat prostřednictvím zásob a alternativních dodávek.
V pondělí podle dostupných údajů průlivem proplulo pouze šest až osm lodí, zatímco v poslední době se jejich počet pohyboval kolem jedenácti denně. Na první pohled nejde o dramatický rozdíl. V prostředí globálního energetického trhu však mohou i takové změny znamenat miliony barelů, které se nedostanou ke spotřebitelům.
Asie začíná soutěžit s Evropou
Dalším problémem je návrat asijské poptávky. Rafinerie v Asii, které jsou tradičně silně závislé na dodávkách z Blízkého východu, se snaží hledat alternativní zdroje. Ropa proto začíná proudit ze Spojených států, Afriky a dalších producentů.
Jenže tyto dodávky nejsou určeny pouze pro Asii. O stejné barely soutěží také evropské rafinerie. Výsledkem je přetahovaná o omezené množství dostupné ropy, která může postupně tlačit ceny vzhůru.
A právě zde se skrývá největší riziko. Dosavadní situace totiž může vytvářet falešný pocit bezpečí. Trh zatím funguje. Ropa sice zdražuje, ale světová ekonomika se nezhroutila a čerpací stanice nejsou bez paliva. To ovšem nemusí trvat věčně.
Bod zlomu může přijít na podzim
EIA stále pracuje s relativně umírněným scénářem. Předpokládá, že provoz přes Hormuzský průliv se začne postupně obnovovat v září. Právě tato podmínka je pro současné prognózy klíčová.
Pokud se dodávky obnoví, zásoby mohou postupně začít růst a cenový tlak poleví. Jestliže však průliv zůstane uzavřený podstatně déle, současný mechanismus vyrovnávání výpadku začne selhávat. Kieran Tompkins, hlavní ekonom pro klima a komodity společnosti Capital Economics, upozornil, že trh by mohl ve čtvrtém čtvrtletí narazit na takzvaný „bod zlomu“.
V určitém okamžiku už totiž nebude možné výpadek pohodlně pokrývat ze skladovaných zásob. Trh bude muset najít jiný způsob, jak obnovit rovnováhu mezi nabídkou a poptávkou. A tím způsobem může být pouze výrazně vyšší cena.
120 dolarů? V krajním případě i více
Vyšší cena ropy by totiž nebyla pouze výsledkem spekulace. Měla by ekonomickou funkci: musela by část spotřebitelů přimět k omezení spotřeby. Dražší benzin, nafta, letecké palivo i průmyslové vstupy by postupně snižovaly poptávku. Teprve tím by se nabídka a spotřeba znovu dostaly do rovnováhy.
Podle Tompkinse by při nejhorším scénáři mohl Brent vystoupat na 120 až 140 dolarů za barel. To by už nebyl běžný cenový výkyv. Takový růst by se rychle promítl do cen pohonných hmot, dopravy, letecké přepravy i celé řady průmyslových výrobků. Zároveň by zvýšil inflační tlaky a postavil centrální banky před velmi nepříjemné rozhodování.
Hra o čas
Současná ropná krize má proto jeden zásadní rozměr: čas. Trumpova administrativa může čekat, zda ekonomický tlak přiměje Írán ke změně postoje. Írán však může čekat také – a sledovat, jak se mezitím zmenšuje ropný polštář, který chrání světovou ekonomiku před následky výpadku. Každý další týden bez plného obnovení provozu přes Hormuz zvyšuje cenu za případné řešení. A právě proto může být září rozhodujícím měsícem.
Pokud se průliv otevře a dodávky se obnoví, současný růst cen může zůstat pouze epizodou. Pokud nikoli, svět se může postupně dostat do situace, kdy už nebude možné ropný výpadek jednoduše „překrýt“ zásobami. Pak nebude hlavním problémem to, kolik stojí barel ropy dnes. Otázkou bude, jak vysoko musí cena vystoupat, aby svět spotřeboval méně ropy, než kolik jí dokáže získat.
Zdroj: National Security Journal
Autor/Licence fotografie: Donald Trump, Gage Skidmore, CC BY-SA 2.0